Od městské technické infrastruktury se nečeká, že bude vytvářet architekturu. Čistírna odpadních vod v pražském Bubenči tuto představu vyvrací na první pohled: dlouhé řady cihlových kleneb, usazovací nádrže dlouhé osmdesát sedm metrů, strojovna pojatá jako chrámová loď. Do provozu byla uvedena v roce 1906, odstavena v roce 1967 a je nejstarším dochovaným zařízením svého druhu v Evropě.
Praha před kanalizací
V 19. století Praha rychle roste a špatně odvádí odpadní vody. Splašky tečou do Vltavy bez čištění, následují epidemie a město nakonec uznává, že problém nelze řešit dílčími zásahy. V roce 1884 je vyhlášena soutěž na vybudování úplné kanalizační sítě hlavního města včetně čistírny odpadních vod.
Vybrán a postaven byl jediný projekt: projekt Williama Heerleina Lindleyho, britského inženýra a odborníka na kanalizace, který už vybavil několik velkých měst střední a východní Evropy. Lindley pojal celek jako ucelený systém, sběrače, síť, výusť, jehož koncovým článkem je čistírna v Bubenči.
Pět let výstavby
Stavba začala v roce 1901 a skončila v roce 1906, s náklady 2 331 778 korun. Zkušební provoz byl zahájen 27. června 1906; úřední povolení pak přicházela postupně až do 15. ledna 1909, data konečného schválení.
Proces je čistě mechanický a probíhá ve třech fázích. Nejprve česle, čištěné ručně, zachycují hrubé nečistoty. Poté lapák písku v nádržích o rozměrech 34 krát 12 metrů a hloubce 5 až 6 metrů, odkud se písek vybírá a propírá. Nakonec usazování v deseti nádržích dlouhých 87 metrů, širokých 5,52 a hlubokých 2,70 metru, kde se nerozpuštěné látky usazují, než se kal odčerpá.
Celé zařízení zpočátku běží na páru: kotle a stroje pohánějí čerpadla až do elektrifikace ve 20. letech 20. století. V roce 1927 přinesla modernizace strojní česle a čtyři další usazovací nádrže. Právě tato směs viktoriánského inženýrství a strojní techniky z počátku 20. století, která zůstala na místě, je dnes tím, co činí místo zajímavým.
Odstavení, poté uznání
Čistírna fungovala až do roku 1967, kdy její úlohu převzala nová pražská Ústřední čistírna odpadních vod na Císařském ostrově. Bubeneč ještě zpracovával kaly až do roku 1983, poté se definitivně zastavil a upadl do spánku, což ho paradoxně zachránilo: nikdo nerozebral stroje ani nezasypal nádrže.
Následovalo památkové uznání. V roce 1991 byl areál prohlášen kulturní památkou a v roce 2010 národní kulturní památkou. V roce 2016 se stal kotevním bodem Evropské cesty industriálního dědictví (ERIH), sítě, která sdružuje velké průmyslové lokality kontinentu. Od roku 2019 Česko prosazuje jeho kandidaturu na zápis na Seznam světového dědictví UNESCO.
Argument je pádný: nikde jinde v Evropě neexistuje čistírna odpadních vod této generace, která by se zachovala i s architekturou, chodbami a vybavením. K podzemním kanalizačním dílům viz také stránku o hospodaření s podzemními vodami.
Zdroje: Stará čistírna odpadních vod, Praha-Bubeneč; Trade Centre Praha a.s.; European Route of Industrial Heritage (ERIH); české encyklopedické heslo o Staré čistírně odpadních vod (Praha-Bubeneč); Prague City Tourism.
Tato prohlídka je součástí katalogu virtuálních prohlídek podzemního dědictví.
